Slovo pro tento den: Pondělí 3. února

Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvních dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši. [Fp 1, 3–8]

Pavel děkuje za filipské bratry a sestry a tento dík je spojen s velkou radostí. Ta radost neplyne jen z toho, že jej Filipští mají rádi, nýbrž hlavně z toho, že spolu s ním mají účast na díle evangelia, a to od prvního dne až doposud. Když lidé dají své srdce evangeliu a uvěří, je to vždy zázrak, za který je třeba děkovat.

Pak Pavel naznačuje svou osobní situaci. Je ve vězení a zodpovídá se před soudem, obhajuje evangelium. Vůči křesťanům měli tehdy lidé velké výhrady. Pohané je pokládali za ateisty, protože nectili obvyklé, viditelné bohy. I dnes je mnoho lidé, kteří mají falešné představy o Bohu. Stejně jako Pavel tehdy, imy jim můžeme mylné názory vyvracet a ukázat cestu k Bohu živému a pravému.

Posléze Pavel vyjadřuje svůj vztah k filipským křesťanům. Jsou mu blízcí, všechny je má ve svém srdci, velice po nich touží, přitom dokonce neváhá vzít za svědka samého Boha. Věru krásný vztah mezi kazatelem a sborem!

Pane, daruj nám takovou víru, abychom byli schopni o tobě vždy radostně svědčit. Amen.

Jiří Kabíček