Slovo pro tento den: Pondělí 3. srpna

Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“ Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“ (J 18, 19–23)

Jde tu tedy o spor mezi prorockou autoritou slova Božího a autoritou církevního úřadu. Pravda je v této situaci na straně jednotlivce, proroka, neboť přestože i jednotlivec se může mýlit a být prorokem falešným, nepochybujeme, že evangelia líčí Ježíše jako toho, kdo skutečně vidí pravdu a beze zbytku jí slouží. Jan Hus, který se dostal do věroučného sporu s církevní institucí, obstál ve svém sporu se ctí. Zachoval význam evangelia, jednal v duchu Kristově, ke Kristu odkazoval. Zřejmě znal toto Ježíšovo slovo, pronesené před veleknězem, neboť i on se před koncilem kostnickým, před kardinály, biskupy i králem, hájil téměř stejně. Říkal například: Žádám poučení; psal-li jsem něco špatně, chci býti poučen. (list z Kostnice z 26. června 1415)

Pane, dej, ať dovedeme bránit svobodu a rozhovor. Ať nerozdáváme rány, ale naději. Amen.

Ondřej Zikmund