
My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. [1 K 2, 12–13a]
Pána Boha nemůžeme poznat ze svých vlastních předpokladů. K tomu nám nestačí síly, ani duševní, ani duchovní. Jednak jsme na to příliš malí, jednak porušení hříchem. I to největší a nejlepší snažení je pořád jenom „duch světa“, který se k tajemství Boha nemůže nikdy dobrat. Kdo si to nechce připustit, propadá pyšnému sebeklamu. Před tím nás apoštol Pavel varuje, a staví se tak zároveň proti domýšlivému podceňování druhých lidí. Avšak poznat Boha je kupodivu možné, protože se Pán Bůh sám od sebe poznat dává. Vkládá lidem do srdce svého Ducha, zjevuje lidem svou lásku, a tak není kázání evangelia marné a neužitečné. Naopak, probouzí víru v to, „co ani člověku na mysl nepřišlo“ (v. 9), co Bůh připravil v Ježíši Kristu, a vede nás k novému, pravému životu. Tato Boží moudrost nejsou jen hluboké myšlenky, ale také celá úžasná skutečnost, do které jsme byli uvedeni.
Dávej nám, Pane, poznat tajemství své moci a lásky a vyváděj nás z bludiště naší pošetilosti, zaslepenosti a pýchy. Amen.
Bohuslav Vik