Slovo pro tento den: Pondělí 29. září

Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. [Mk 1, 29–30]

Shromáždění skončilo a Šimon a Ondřej pozvali Ježíše domů. Měl za sebou kázání a zasloužil by si oběd a pohodu. V jejich domě však klid nebyl – měli tam nemocnou babičku, Šimonovu tchyni. Když přijde poprvé do domu vzácný host, tak se mu hned nevykládá, co se v rodině děje nepříjemného. Tady navíc šlo o starou ženu, o osobu tehdy nijak významnou. Ale oni ji asi měli rádi, záleželo jim na ní, a také věděli, že je dobré se za nemocné přimlouvat. Tak se Ježíši se svým trápením svěřili. Slyšeli Ježíšovo kázání, viděli, že má moc pomáhat nemocným, a tak mu o ní pověděli hned, jak vstoupil do domu.

A dobře udělali. Ježíš neřekl: Co já si budu kazit svátek s cizí starou ženskou, co je mi po ní! Ani jako zdvořilý host neřekl: Po obědě se na ni zaskočím podívat. On není host, který se posadí a nechá obskakovat. Když přijde do domu, hned sám pomáhá. Neodkládal to, ač měl hlad a byl unavený, a hned k nemocné zašel. Stála mu za to!

Žádný nemocný, doma ani v nemocnici, si nemusí myslet, že je nedosažitelně vzdálený od Boha a jeho milosti, že se s Ježíšem může setkat, až když se uzdraví a přijde do kostela. Ježíš za nimi přichází, tak jako šel za tou nemocnou babičkou. Jakou musela mít radost! Kousek té radosti můžeme udělat nemocným a starým i my, když si neřekneme: nebudu si kazit neděli a volnou chvíli návštěvou u nemocného – a zajdeme za nimi.

Pane, buď nablízku všem nemocným a opuštěným. Posílej jim milosrdné bližní na pomoc. Amen.

Jana Potočková