Slovo pro tento den: Pondělí 29. října

1 Pt 2, 1–10 ● Ez 379

Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

[1 Pt 2, 9]

Je to takový základní, archetypální protiklad – světlo a tma. Přestože víme, že tma je občas pozitivní – pro kvalitní spánek i třeba pro pozorování hvězd – vnímáme světlo a tmu zároveň jako obrazy dobra a zla. A v tom případě jako by zákonitosti přírody nefungovaly – zlo se nestřídá s dobrem v pravidelných intervalech, nemizí automaticky, když je přítomen zdroj dobra.

„Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru. Ohmatáváme stěnu jak slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají světlo“ (Iz 59, 9b–10a). Zlo a hřích se chovají spíše jako slepota – přestože je v okolí světlo, tma v nás trvá, nevidíme, tápeme.

Text z neděle a následujících dní mluví o uzdravení ze slepoty. Zdálo se, že je nemožné se jí zbavit. Zdálo se, že je nemožné být uzdraven ze hříchu, vysvobozen ze zla. Co je však nemožné u lidí, je u Boha možné. Jsme povoláni do světla, uzdraveni. Zatím jsou naše kroky trochu vratké, ale už víme, kdo jsme a k čemu tu jsme (viz 1 Pt 2, 1–10).

Vpravdě jsi svatý, Bože, jsi pramen všeho posvěcení. Ty přinášíš světlo tam, kde je temnota, život tam, kde je smrt, a slovo tam, kde se mlčí. Děkujeme ti. (Z velikonoční eucharistické modlitby.)

Marta Sedláčková