Slovo pro tento den: Pondělí 29. června

Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. (2 Pt 2, 18–19)

Padělek je součástí civilizace, kam paměť sahá. Padělá se to, co má velkou hodnotu. I víra a církev má své padělky i v dnešní sekularizované Evropě. Ježto i opice má všechny údy lidské a vším člověka napodobí, zdaliž proto má býti nazvána člověkem? Tak i kacířství má a na podobuje všecky služby církve, ale nejsou církve. (Vyvrácení spisu osmi doktorů bohosloví)

Nepravá církevní společenství poškozují církev v očích veřejnosti, ale to by nebylo nejhorší. Horší je, že jde o život věčný. Má-li člověk doma falešnou Monu Lisu, přežije, ale věčné zatracení už taková legrace není. Padělky jsou lákavé, mají vetší reklamu, aby se prodaly, jsou blyštivější a líbivější než originál. K padělku je lehčí se dostat než k opravdovému pokladu, ten je pečlivě střežen. Není neobvyklé, že člověk hledající Boha, vycházející z temnoty, je osloven falešnými následovníky Ježíše Krista. Co s tím může církev v dnešní době, hlásající toleranci, dělat? Církev musí být otevřená příchozím lidem, musí srozumitelně předávat poselství Boží lásky. Má mít vytrvalost a odvahu zachovávat pravdu a její činy mají odpovídat biblickým hodnotám.

Co učíme a uctíváme, tím se stáváme. Náš Spasiteli, veď nás při zvěstování a zachování tvého slova. Amen.

Eva Benešová