Slovo pro tento den: Pondělí 28. dubna

[Josef z Arimatie…] přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. [L 23, 52–53]

Zmínka o Ježíšově pohřbu je důležitá už proto, aby nikdo nepochyboval, že Ježíš skutečně zemřel, tak jako umíráme my. Na pohřbu se nepodílejí jeho učedníci. O pohřeb se k našemu překvapení postaral člen židovské rady Josef z Arimatie. Přišel za Pilátem a žádal o Ježíšovo tělo. Byl to podle Lukášova svědectví člověk dobrý a spravedlivý, který očekával Boží království. Nesouhlasil s rozhodnutím synedria, ale jeho hlas byl osamocený.

Podle Janova evangelia se u Ježíšova pohřbu objevil ještě Nikodém, tajný učedník, nám známý svým nočním rozhovorem s Ježíšem (J 3). Tehdy neměl odvahu veřejně se k němu přiznat, nyní při jeho pohřbu se k němu – na rozdíl od Ježíšových nejbližších – hlásí. Tak tomu často je, že věřící Ježíšovi učedníci bývají zahanbeni jednáním těch, kteří se zdají být vzdálení anebo málo odvážní a nejistí, nebo to jsou dokonce i pohané. Nejednou je věrnost mnohem živější a plná nadšení mezi těmi, kteří ve víře nevyrostli, ale setkali se s evangeliem až v dospělosti a byli Ježíšem strženi k následování.

Pane náš, prosíme tě, stůj při nás, aby se nám víra nestala zvykem, nýbrž byla radostnou nutností stát za tebou v každé životní situaci. Amen.

Lubomír Kabíček