Slovo pro tento den: Pondělí 27. srpna

Ef 5, 21–6, 9 ● Sv 364

Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘ Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

[Ef 5, 29b–32]

Ne nadarmo je manželství, láskyplné splynutí dvou lidí, uváděno na samém počátku bible (Gn 2, 24). Je tím povýšeno na součást stvořitelského řádu, je výrazem řádného chodu lidské společnosti. A je-li tento řád ohrožen, má být církev silou k jeho obnově.

Proč právě církev? Nedegraduje se tímto církev na pouhou strážkyni dobré morálky? Inu, při povrchním vnímání manželství jako instituce založené zákonem by tomu tak bylo. Je-li však manželství vyjádřením Božího záměru s lidmi, je-li praktickou aplikací Kristova dvojího přikázání lásky (Mk 12, 30–31), pak je samotnou podstatou víry.

Jako miluješ sebe, své tělo, miluj i jiného. Neboť takto tě miluje Bůh. Tak tě miluje, že v Kristu opustil otcovský dům a stal se jedním z lidí (Fp 2, 6); jako muž z lásky k ženě opouští svého otce, tak Kristus z lásky k člověku přijal lidské tělo a stal se tělem církve. Dá se na to odpovědět jinak než úctou a láskou?

Kriste, náš milovaný Pane, ty nás sytíš svým chlebem, pečuješ o nás, jako muž láskyplně pečuje o svou ženu. I my chceme milovat; i my chceme pečovat o druhé. Amen

Lukáš Pešout