
Děti, poslouchejte své rodiče, protože je to spravedlivé před Bohem. [Ef 6, 1]
Všichni jsme něčí děti, ať naši rodiče ještě žijí, nebo už nežijí. A všichni jsme také děti Boží jakožto jeho stvoření. Pozemští otcové (v čemž jsou zahrnuty i matky) mají odrážet otcovství Boží: péčí, spravedlností, milosrdenstvím… A synovství Ježíše Krista má být vzorem pro děti, právě v jeho poslušnosti otcovy vůle, v jeho vztahu důvěry a lásky k nebeskému otci. Narážka na Desatero – „cti otce svého a matku svou“, odkazuje na skutečnost, že všechny naše vztahy se mají dít v poslušnosti Boží vůle. Je to dobré pro zachování života (nejen přežívání) na této zemi. To je vlastní smysl tohoto apoštolova napomenutí: dětí k poslušnosti a rodičů k tomu, aby je vychovávali v kázni a napomenutích našeho Pána. Aby společně mohli budovat tu Boží stavbu v tomto světě. Aby společně mohli být tomuto světu dobrým svědectvím o Kristu, který nerozděluje, ale spojuje.
Apoštol tady neřeší, co dělat, jsou-li rodiče věřící a děti nevěřící a naopak. on mluví k těm, kdo jsou křesťany: „Děti, ctěte své rodiče,“ i když oni nezvolili křesťanský životní styl. „Rodiče, nedrážděte své děti ke vzdoru“, ať už tím, že jim stále budete předhazovat svou víru a zbožnost, anebo tím, že nedělní účast na bohoslužbách nepropojíte s všedním životem v týdnu.
Prosíme, Pane, aby naše slova a činy, naše všední žití a nedělní slavení nebyly v rozporu. Amen.
Anna Lavická