Slovo pro tento den: Pondělí 27. dubna

Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost. (J 16, 20)

A pokládá spasitel příklad obecný učedlníkóm ještě hlúpým, aby jeho řeči rozuměli, řka: „Žena, když rodí, zamúcenie má; ale když porodí, již bolest mine, neb radosť již dlúhá nastane po krátké bolesti.“ A v duchovniem smyslu žena tato móž v podobenství býti Kristovo člověctvie, jenž jest velmě těžkú bolestí urodilo v duchovniem rodu člověka, to jest sbor všech vyvolených k spasení, a to velmě těžcě; neb sú dřěli údy rózno na kříži, nohy i rucě zvrtali, proklali bok, a on jest žieznil, jako žena kdy rodí některá žiezní, a pak napájeli žlučí, octem s mirrú. A také plakal jest velmě na kříži, prosě boha otcě za to dietě, jež jest měl tak těžcě uroditi, a křičal jest jistě věččím hlasem, než ženy křičie, když rodie […]. A tak, jakož die S. Augustin, že jakož z boku Adamova vyšla jest Eva, tak z boku Kristova vyšla jest cierkev svatá, tak že Eva tělestně jest z žebra stvořena, a cierkev svatá duchovně krví Kristovú, jenž jest z jeho boka tekla, jest duchovně urozena. A že Kristovo člověctvie, ač jest bylo umřělo, a on jelikožto bóh neumřěl jest, protož třětí den po veliké bolesti procítila ta žena, to věz člověctvie Kristovo, již majíc radost, že bolesť minula, a že již člověka, to jest cierkev svatú […] urodila.“ (Postila, kázání na třetí neděli po Velikonocích)

Díky za výklad starých otců, Pane Ježíši, a za tvá slova. I za slova Jana zHusince, která přiblížila velkopáteční utrpení jako porod se vší jeho tíží, bolestí, slzami a krví – z něhož ale něco nového a krásného a radostného přichází a rodí se. Díky za slzy a bolest matek. Těch našich i těch, které stále pracují k porodu. Amen.

Ondřej Ruml