
Já Pavel vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově – já, který tváří v tvář jsem prý mezi vámi pokorný, ale z dálky si na vás troufám. (2 K 10, 1)
Napomínání je nepříjemná záležitost pro obě strany. Jak pro tu, která slyší, co je třeba napravit, tak pro tu, která výzvu k nápravě sděluje. Vyžaduje moudrost, aby se napomínaný neurazil a napomínající aby druhého neurazil a neponížil.
Pavel píše, že Korintské napomíná tiše a mírně po způsobu Kristově. Kristus mluvil a lidé slyšeli, napravovali své životy, neuráželi se, naopak zástupy za ním přicházely. Jeho slova dávala lidem důstojnost, cítili, že je někdo bere vážně. Nebál se říkat slova nepříjemná těm, kterým je už dlouho nikdo neřekl, nebál se říkat slova příjemná těm, kteří je možná nikdy neslyšeli. Kristus však je pravda sama, a proto je totéž zapříti pravdu jako zapříti Krista. (Betlemské poselství II, kázání na den Pěti bratří 12. listopadu 1410)
Pane, dávej nám moudrost, abychom napomenutí přijímali jako vzácný dar, který je nám k užitku. A dávej nám moudrost, abychom se nebáli povědět, co je povědět třeba. Amen.
Daniel Ženatý