Slovo pro tento den: Pondělí 25. listopadu

Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.

Ž 68, 20–21

Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.

Žd 4, 14

Jsou to věty víry, dogma, nebo zkušenost?

Je to modlitba. Prosba, aby se Bůh skutečně ukázal jako ten, kdo zachraňuje a pomůže i ve smrti.

Věřit v Boha znamená zkoumavě odhalovat jeho působení ve svém životě. Přemýšlet o něm. Věřit v Boha znamená hledat ho. Přiznat, že nerozumím. Že těch několik zkušeností, záchvěvů tušené Boží blízkosti, mnohonásobně přehlušují okamžiky samoty, nemoci, zla, nelásky.

A přece věřit v Boha znamená relativizovat si nahlas i v duchu všechny mocnosti, které mě svírají, omezují, ohrožují; které mi poskytují bezpečí.

Možná mě lecčeho může uchránit už jen to vědomí, že nic z toho, co potkávám, si nezaslouží moje bytostné spoléhání ani strach. Možná mi už jen takový postoj může pomoci k odvaze. Motivuje.

Nerozumím, ale moje důvěra je větší než můj strach, snažím se, aby byla.

Věřit v Boha znamená doufat, že nakonec i ta smrt je mu podřízena.

Úctu si zaslouží jen Ten, kdo je skutečně pevný, stálý, trvalý. Víru si zaslouží jen Ten, kdo pevnost nabízí i mně.

Pane, chceme na tebe spoléhat. Odpusť, že nám to nejde. Dej nám, prosíme, pevnější víru. Pomoz nám od strachů, které zabíjejí, pomoz od strachu ze smrti. Amen.

Ondřej Macek (ČCE)