
Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. […] Všechno ať se děje slušně a spořádaně. [1K 14, 33. 40]
Církev nesmí být dějištěm lidské svévole a zmatku, protože to odporuje Boží vůli. Nikdo nemůže uplatňovat své široké lokty, ale spíše vzájemný ohled. Čas všech našich shromáždění je vymezený, a tak se o něj musíme při svých projevech rozumně podělit. Neplatí to jen při bohoslužbách, ale i při konferencích, schůzích, konventech a synodech. Týká se to ovšem i článků v církevních časopisech, kde je rovněž omezený prostor. Konečnou pravdu a poslední slovo přece nemám já, něco chce a smí povědět i můj bratr a sestra, a to všecko je opět jen zlomek bohatství, které pro nás má Pán Bůh. Bůh pokoje je dárcem pokoje. Uspořádal tvorstvo, svému lidu dal ustanovení a řády, a my se z tohoto dobrodiní můžeme radovat. Ani Ježíš nepřišel zákon zrušit, ale naplnit jej v lásce k Bohu a k bližnímu (Mt 5, 17), jeho církev si proto nemůže počínat jinak.
Kníže pokoje, prosíme tě, nastoluj pokoj, svornost a pokoru mezi námi. Uč nás vidět sebe samé v mezích, které jsi nám uložil. Dej, ať se radujeme, že v tvé zahradě mohou kvést rozličné květy. Amen.
Bohuslav Vik