Slovo pro tento den: Pondělí 23. prosince

Izrael je spasen Hospodinem spásou věčnou. Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy.

Iz 45, 17

Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

Mt 1, 20–21

„Sláva, jsme zachráněni,“ zazní občas v trochu jednodušším dobrodružném filmu těsně před koncem. Záchrana je často nenadálá, byť vytoužená. Hrdina se objeví z ničeho nic a šťastné rozuzlení se koná vzápětí. Podobně se asi cítili Izraelci v zajetí. Byli asi vysmíváni pro víru v Boha, který připustil, aby byli poraženi a odvlečeni do cizí země. A nyní byli nenávidění Babylóňané poraženi a Židé se mohli vrátit s požehnáním nového krále domů. Už se nemuseli před druhými národy stydět. Byli zachráněni, spaseni.

I nás Bůh zachránil, a to v dítěti, jehož jméno zní „Spasení“, Ješua, Ježíš. Stalo se tak jednou provždy. Už se nemusíme hanbit, že by o nás nikdo nestál. Bůh o nás stojí, protože přišel až za námi a nenechal nás na pospas nám samým, když jsme od něj svévolně prchali.

Děkujeme, Pane Bože, že jsi nás zavolal z našeho útěku od tebe, z našeho hříchu a zavolal jsi nás ve svém Synu. Amen.

Jarmila Řezníčková (ČCE)