Slovo pro tento den: Pondělí 23. června

Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. [Ef 2, 20]

Církev (sbor) jako staveniště, stavba domu. Trochu neomalený obraz. Někdo z nás je cihla, někdo zrnko písku, jiný kus dřeva a podobně. Lidé jako materiál různého druhu, a přece patříme k sobě. Jedni s druhými tvoříme společně stavbu. Základy jsou první apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. Ten to drží pohromadě. Dnes se tedy přidáváme k něčemu dobrému, co tady už je. Jsme v tom spolu s těmi, kdo již zemřeli, a vlastně i s těmi, kdo se teprve narodí. Všichni dohromady jedna stavba. Ta stavba je stále ještě rozestavěná. Něco postavili ti, kteří tu byli před námi, pak se ledacos přestavělo, něco se muselo z gruntu rekonstruovat, něco je zase nedotknutelné a nedáme si to zbourat. Nějak na té stavbě pokračujeme i my. Nějak budou pokračovat ti, kdo přijdou po nás. Něco třeba přestaví, jistě něco nechají tak, jak to máme dnes. Ta stavba není dokončena. Kdybychom si mysleli opak, pak už by na ní těžko někdo mohl dál stavět. Lidé, kteří jsou velmi různí, jako zázrakem spolu vycházejí – společně stavějí krásnou stavbu. To je dílo Boží. Nikdo z nás není jen kus materiálu, jedna cihla, jeden kámen – nýbrž každý se může vidět jako součástka obrovské krásné stavby.

Děkujeme ti za naše bratry a sestry v Kristu, kteří zemřeli a jsou již ve tvé slávě. Jsme nimi spojeni a pokračujeme v jejich zápasech. Amen.

Tomáš Vítek