Slovo pro tento den: Pondělí 22. září

A šli za ním. [Mk 1, 20b]

I učedníky musel Pán Ježíš připravovat, než je poslal kázat. Neuměli všechno hned. Víme, kolikrát selhali, jak byli nechápaví, jakou s nimi musel mít Ježíš trpělivost. Tu má i s námi. Nebojme se, že bychom na úkoly, které nám dá, nestačili. Ale abychom je mohli konat a Božímu království sloužit, musíme být u něj, držet se jeho. Sami lidi zachraňovat nedokážeme.

Jistě, jsou tací, kteří to o sobě tvrdí – sami nabízejí záchranu před zahynutím a utonutím, ať je to pomocí zázračných léků, tajemných rituálů či zvláštních cvičení, diet, askeze a čeho ještě. Na ty nelze spoléhat. Ale v poslušnosti Ježíšových slov, v jeho blízkosti, můžeme zachraňovat své bližní i my. Když sami nejprve načerpáme moudrost a sílu ze slova našeho Pána, u jeho stolu, ve shromáždění jeho vyvolených, budeme mít tu nejlepší výzbroj přípravu pro službu lidem. Ve víře v Ježíše Krista, v poslušnosti, ve spolehnutí na jeho moc a jeho pomoc. To je něco, co dokáže každý, kdo bude chtít, kdo nepohrdne, neodmítne, nezaváhá, kdo se rozhodne ihned. Každý z nás, neboť my všichni Ježíšovo volání slyšíme, my všichni jsme zváni k té slavné službě, nám všem se v Ježíši Kristu Boží království přiblížilo.

To je ta práce pro rybáře lidí. Proto nás tu Ježíš má jako své učedníky, svou církev, která z nich vznikla. Ne, abychom si sami zajišťovali spasení či je druhým prostředkovali. To vše on již vykonal. Na nás je to vyřizovat, a pak se zase budou dít velké věci.

Krista, Pane náš, pomoz, ať už jiným pánům nesloužíme, jiné cesty k záchraně nehledáme, ale jdeme věrně za tebou. Amen.

Jana Potočková