Slovo pro tento den: Pondělí 21. dubna

Jak seděl [Petr] tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ [L 22, 56–57]

Druhý svátek velikonoční s dnešním čtením znovu odhaluje naši lidskou slabost. Petr Ježíše třikrát zapřel. Byl tak zbabělý, že se k němu neodvážil přihlásit. Chce zachovat svůj život i za cenu zrady. Kde v tuto chvíli zůstala ta skála, to skalní přesvědčení, že Ježíš je Boží Mesiáš, jak to vyznal u Cesareje Filipovy? Petr se nám podobá, je stejný jako my.

Spolehl se na sebe a přestal být skálou. Při bouři, když Ježíš přicházel ke svým učedníkům po moři, toužil mu jít vstříc. Spokojen, že mu to jde, přestal hledět k Ježíši, zahlédl mořské vlny a začal se bát. Dostal strach, začal se topit. Až se jeho zrak znovu obrátil k Ježíši a prosil o pomoc, byl zachráněn. Stejně tak v tu noc své zrady (na rozdíl od Jidáše), když na něho padne jeho vina, hořce se rozpláče a spoléhá na Boží milost.

Pane náš, dej, abychom věděli, že ve všech svých pádech můžeme prosit o tvé odpuštění, že ty se smilováváš. Amen.

Lubomír Kabíček