Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému. [Př 25, 20]
Jeden místní časopis navrhl definici lidského života (zřejmě po vzoru filosofa Descarta): „Bavím se, tedy jsem.“ Ne nepřípadně. Hodně frekventovaný výraz „baviti se“ je velkou skupinou lidí mladšího i středního věku užíván nejen o zábavě, ale také o práci, o manželství, o rodině. Opakovaný stesk kolegyně v kanceláři „už mě to doma nebaví“ dost často znamená, že se jedno smutné srdce svěřuje s vážnou krizí. Náš svět o takových věcech ví a má pro ně svá řešení. Středoškolský profesor studentům nešťastných lásek nabízel osobní účast při „zapití té záležitosti“ a přejití k jiné „zábavě“. – Biblické doporučení „plakat s plačícími“ jistě neznamená jen plačtivé souznění s postiženým, ale rozebrání toho zarmoucení, přispění radou, a třeba ještě něco dalšího. Neodcházení, prosté setrvání. Zdaleka ne každý případ je řešitelný slovně, jeho pojmenováním. Ať se však sklíčené srdce ve svém čekání má o koho a o co (o vaši modlitbu) opřít.
Dej nám to, Duchu svatý, abychom se nelekali závazků k našim novým bližním. Dej nám víru, že nám k nim dáš sílu. Amen.
Ludvík Klobása