Slovo pro tento den: Pondělí 20. říjen

K jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest. [Ef 4, 4b–5]

S dětmi v náboženství jsme si povídali o tom, co nás jako křesťany spojuje dohromady: že je to víra v Ježíše Krista. Církev jsme si namalovali jako kruh, jehož středobodem je Kristus – jako pevný bod, který nese a určuje život každého z nás. My, kdo tvoříme církev, jsme hodně různí lidé, máme různé postavení, různé platy a různé politické názory, ale všichni jsme křesťané. Náš život má stejný střed. Vzdálenost od středu je zajímavá, ale ne podstatná. Podstatným zůstává ten Pevný Bod uprostřed – Kristus. A lidé kolem něj, na něj se vážící, k němu se vztahující, to je církev. Proto k sobě patříme jako bratři a sestry. To vědomí smíme pěstovat a prohlubovat. Tuto jednotu vytváří víra. Právě tohle se snaží vyjádřit autor Listu efezským, když píše o jednotě: jedna víra, jeden křest, jeden Pán, k jedné naději jste byli povoláni… V tomto světě je běžnější štěpení, drobení, rozkládání. Štěpí se rodiny, církve, politické strany. A tak je ohromná věc, že můžeme v tomto světě počítat s životodárnou mocí, která spojuje, buduje, tvoří, přemáhá rozklad a zmar.

Kriste, děkujeme, že ne my tebe držíme, ale že ty držíš nás a církev v tomto světě. Amen.

Anna Lavická