Slovo pro tento den: Pondělí 20. dubna

„Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.“ (J 10, 12)

Protož již móžeš, ktož chceš, rozuměti, že ne toliko ďábel a Antikrist jest vlk, ale každý taký, jenž násilím neb úkladem žéře statek lidský a kúsá utrháním. […] Státi v nebezpečnosti ovcí nemóž ten, kterýž v tom, že nad ovcěmi jest, ne ovcí miluje, ale zisku zemského hledá. […] V tom poznali sme lásku boží, že on za nás duši svú položil jest; i my máme za bratří duše položiti. […] aby každý člověk viece miloval duši každého svého blížnieho, než své tělo; protož má pro spasenie duše svého blížnieho, těla svého na smrť nasaditi, ač jest potřěbie. Neb to rozum ukazuje, že menšie dobré pro lepšie dobré má opuštieno býti; a poňavadž živosť těla jest menšie dobré než živosť neb spasenie duše, protož pro toto má ono, když jest čas, opuštieno býti. A opět článek založenie viery jest, že každý, ktož v láscě jsa, z milosti o spasenie blížnieho do smrti sebe nasadí, že ten bude v radosti nebeské poctěn; protož má sebe věrný křesťan, a zvláště pastýř ovcí Kristových, za ně až do smrti nasaditi proti ďáblu a proti Antikristu. (Postila, kázání na druhou neděli po Velikonocích)

Dobrý můj pastýři, Kriste Ježíši, musím před tebou vyznat, že můj rozum mi radí něco jiného než rozum Jana Husa – totiž, že můj život v tomto mém těle má až možná příliš velikou cenu. Kéž ocením i druhé. A oběť pro ně. Amen.

Ondřej Ruml