
2 K 8, 16–24 ● Ez 384
Spolu s ním posílám bratra, který si službou evangeliu získal uznání ve všech církvích. A nejen to: byl také církvemi zvolen, aby nás doprovázel s výtěžkem této sbírky, jež se naší službou uskutečňuje k slávě Páně a jako projev naší ochoty.
[2 K 8, 18–19]
Služba evangeliu. Možná si pod těmi slovy představíme hlavně kazatele, faráře, kteří zvěstují. A že se to odehrává hlavně v neděli. Teď ovšem začíná pracovní týden, kdy se budeme setkávat ne pouze s věřícími lidmi, kdy se naše konání bude týkat spousty praktických věcí. V neposlední řadě půjde o peníze.
Ale přece to všechno patří nějak dohromady. To, co prožíváme v kostele, i to, co přináší každodennost. Evangelium je radostná zpráva. Přináší naději, která mění náš přístup k životu. Neměl by se ten přístup projevit i v praktických věcech?
Apoštol Pavel píše o bratřích, kteří službou evangeliu získali uznání. Ovšem získali důvěru právě i ve věcech hmotných. Mají teď za úkol zajistit, aby sbírka doputovala tam, kam patří.
I tenhle úkol a vůbec celá sbírka, finanční dary, každodenní práce, to vše je služba evangeliu. Ne pouze v nějakém slabším slova smyslu. Je to služba, která se uskutečňuje k slávě Páně.
Pane, chceme ti umět sloužit. Ne jen v neděli, ne jen modlitbami, zpěvem, ale i tím, jak přemýšlíme a jednáme každý den. Amen
Daniel Matějka