Slovo pro tento den: Pondělí 19. října

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1 K 6, 19)

Za druhé se Boží pokoj projevuje jako pokoj člověka se sebou samým. Je těžké žít sám se sebou v pokoji, být se sebou spokojen, smířen. Přijímat sebe sama i se všemi nepěknými vlastnostmi, stinnými myšlenkami a pocity, se špatnými životními rozhodnutími. To dnes řeší spousta lidí. Hus vnímal pokoj se sebou samým více jako oproštěnost od hněvu, pýchy, lenosti, ctižádosti. Cesta k tomuto pokoji vede, podřídí-li člověk své tělo a vše tělesné duši:

… podstatou tohoto míru je povinná podřízenost těla vůči duši, protože tělo má duši sloužit. Že však tělo je po pádu drze dotěrné, musí být zřejmě kroceno, aby byl zdolán odboj hněvu, bujnosti a pýchy, vášní, představ a netečností, které uvádějí duši ve zmatek. (Řeč o míru)

Jak zacházet s tělem duševně, duchovně? Ke svému tělu bychom měli přistupovat láskyplně. Srdcem. Měli bychom se učit tělu naslouchat, komunikovat s ním. Což se dnes hodně hlásá. Ale musíme si zároveň dávat pozor, abychom se ze samého sebevnímání „nerozplynuli“, nezpasivněli, nezahleděli se sami do sebe. Hrozí tak lhostejnost a život mimo realitu. Za své tělo máme vůči Pánu Bohu také zodpovědnost. A ta vyžaduje jistou disciplínu, řád a sebekázeň. Kéž by se mi dařilo žít vyváženě, pravdivě a v pokoji s duší i tělem.

Pane, nauč nás zacházet se svým tělem. S citem i s patřičnou přísností. Nauč nás tělem nepohrdat ani mu neotročit. Amen.

Hana Ducho