Slovo pro tento den: Pondělí 19. listopadu

1 S 3, 19–4,2 ● Ez 446

Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.

[1 S 3, 19]

Ne náhodou se chvála Samuelovy matky Chany stala předobrazem Mariina chvalozpěvu Magnificat. I Samuelův příběh připomíná dětství Ježíšovo: „Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním“ (L 2, 40).

Jenže právě z Ježíšova příběhu také víme, že život Božího služebníka vůbec nemusí být jen přímočarý a jasný. Že k němu patří i protivenství a zkušenost temnoty a opuštěnosti.

Stejně tak to prožíval i apoštol Pavel. Jeho službu provázely těžkosti a urážky. A přesto nebyly marné. Svou moc Kristus projevoval právě v jeho slabosti.

Prostě to není tak, že by Boží vyvolení oslňovali druhé, byli vážení a uctívaní. Někdy se dokonce Hospodin dává poznat národům skrze soud nad svým lidem.

Ano, my často klesáme a padáme. Ale Hospodinovu slovu to nezabrání, aby působilo i skrze naši chatrnou službu. Boží slovo nepadá na zem – a když, tak jako zrnko, které přinese v pravý čas plody.

Hospodine, Bože náš, děkujeme ti za tvého Syna Ježíše Krista, jehož jméno je Immanuel, Bůh s námi, a v němž se tvé slovo stalo tělem. Dej, ať o něm vydáváme dobré svědectví. Amen

Karel Šimr