
Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá vašimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 K 5, 20–21)
Kolik příběhů v evangeliích je o tom, jakou měl Ježíš moc. Jak uzdravoval, kázal, učil, jak lidé poznávali, že přináší něco, co dosud nepoznali, jak napravovali své životy, přinášeli své nemocné, tlačili se na něj. Jak v něm chtěli docela lidsky vidět divotvorce, léčitele, kouzelníka, a on je varoval, aby to nikde neříkali, aby jejich víra neskončila na tom, že je fakt dobrý léčitel, fakt moudrý muž, ale nic víc. Aby jejich víra za sebou nezavřela dveře a byla schopna ještě přijmout pravdu, že on je muž, který nepoznal hřích, Bůh ho kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
To je základ naší víry. V Kristu je naše spravedlnost. Ne v nás samých. Z toho plyne, že se nikdo nemá v žádné modlitbě utíkati k jakémukoli světci, jestliže jsme se prvé neutekli ke Kristu. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411)
Beránku Boží, ty jsi nám vydobyl Boží spravedlnost a odpuštění. Za to děkujeme. Za to tě oslavujeme. A dej nám všem, abychom se uklidnili, abychom žili z tvého odpuštění a pochopili, že vše, co začneme složitě budovat na sobě, se beztak jednou zhroutí. Amen.
Daniel Ženatý