Slovo pro tento den: Pondělí 18. srpna

Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ [Rt 1, 16–17]

Pokračování životní pouti je zaznamenáno pro budoucnost jen u jedné ze snach. Je to příběh Rút. Orpa se otočí a vrací ke svému lidu, „ukáže šíji“, což je i význam jejího jména. Rút se k Noemi přivine a téměř obřadně vyznáním spojuje svůj život s ní a jejím Bohem. Každá volila to, co pro sebe považovala za nejlepší. Nesuďme Orpu, ale podívejme se spíše na motivaci Rút a Noemi pro společný život.

Rút má Noemi ráda, přinesla jí do života nové poznání, novou víru. Hodnota staré ženy je také v jejích zkušenostech, v její paměti. I dnes jsou staří lidé pokladnicí vzpomínek. Jen je nechat tu pokladnici otevřít a vyndat z ní nějaký ten drahokam, který nás oslní, zaujme.

Rút je zase pro Noemi oporou na cestě, praktickou pomocí pro život. Navíc je upomínkou na její syny a muže a nositelkou společných vzpomínek. S přerušením kontaktů každý člověk ztrácí jedinečný klíč ke své paměti, který nosí ten druhý. Něco z času je jen v paměti druhého a jen on nám může prožitou chvíli znovu přiblížit.

Pane náš, kéž si vážíme starších lidí a umíme je povzbudit ke sdílení zkušeností a vzpomínek. Kéž si na ně najdeme čas a máme ochotně naslouchající ucho a bystrou mysl, abychom z jejich řeči uměli vytěžit pro sebe leccos užitečného. Amen.

Magdaléna Trgalová