Slovo pro tento den: Pondělí 18. listopadu

Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli.“

2 S 22, 2

Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

L 6, 47–48

Slova z Druhé knihy Samuelovy jsou úvodem dlouhé písně, kterou přednášel David v den, kdy ho Hospodin vysvobodil od nepřátel. Je to skladba, která je vlastně žalmem, jako mnoho jiných, Davidovi připisovaných. V nich také častěji nalézáme obrazy skály a útočištné tvrze. Předpokládáme-li, že David zde zpívá o válečných akcích, z nichž byl zachráněn, rozumíme jak obrazu skály, v níž se mohl před nepřítelem skrýt, tak obrazu tvrze, která mu poskytla bezpečné útočiště. Když my dnes tento žalm – i jiné žalmy Davidovy – po něm opakujeme, sotva máme na mysli situaci války. Ale jsou i jiné boje, jimiž musí nejeden z nás projít. A byl-li z nich vysvobozen, uvědomí si, o jakou pevnou skálu Božího slova se mohl opřít a jaké útočiště našel ve společenství věřících. A po úspěšné operaci nebo po smíření konfliktu v rodině či na pracovišti zanotuje s Davidem píseň vděčnosti.

Hospodine, děkujeme ti za všechnu oporu z tvého slova a ze společenství bratří a sester, které se nám dostalo. Vlož nám, prosíme, do srdce i na rty píseň vděčnosti. Amen.

Pavel Filipi (ČCE)