Slovo pro tento den: Pondělí 18. června

1 S 13, 23–14, 23 ● Ez 182

Jónatan tedy vyzval mládence, svého zbrojnoše: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Vždyť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil ať skrze mnoho nebo skrze málo.“

[1 S 14, 6]

Jablko nepadne daleko od stromu, říká staré přísloví. Jenomže přísloví se mohou také mýlit. Přinejmenším v rodině Saulově. Saulův syn, Jónatan, patří k tomu nejlepšímu, co se nebohému prvnímu izraelskému králi podařilo.

Mnohým čtenářům se zdá Starý zákon málo duchovní, příliš vzdálený našim dnešním představám a potřebám. Navíc, zvláště v příbězích králů izraelských, je to samá bitva. Možná však v knihách Samuelových nejde ani tak o jiráskovsky rozvleklá líčení válečných tažení a o dobové ukázky strategických schopností toho či onoho vojevůdce. Možná jsou to spíše příběhy o odvaze, která spoléhá na Hospodina. Odvážnou víru v Boha, který zachraňuje často velmi nenápadným způsobem, můžeme potřebovat i my, když čelíme dnešním třeba i nekrvavým potížím a překážkám, které se však zdají být naprosto nad naše síly a schopnosti.

Hospodine, dej nám statečné srdce plné víry, podobné tomu Jónatanovu, abychom dokázali stát na straně dobra a nedali se zastrašit zdánlivou převahou hříchu a zla.

Marek Pompe Lukášek