Slovo pro tento den: Pondělí 17. ledna

Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval. Stýskalo se mu totiž po všech vás a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci. A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte; neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli. A tak bratří moji, radujte se v Pánu. [Fp 2, 25–3, 1a]

Epafroditos byl doručitelem dopisu, který Filipští poslali Pavlovi, a zřejmě i finanční podpory. Tehdejší vězení nebylo tak přísně odděleno od ostatního světa. Bylo možno navštěvovat vězně a přinášet mu jídlo, které bylo ve vězení velmi skrovné, a i jinak se o něho starat. Epafroditos si patrně někde ve městě najal byt, aby byl Pavlovi nablízku a mohl mu pomáhat. Stýskalo se mu však po Filipských a pak i onemocněl, dokonce byl blízek smrti, ale Bůh mu vrátil zdraví. V té situaci se Pavel rozhodl, že Epafrodita pošle zpět do Filipis. Přitom mu vydává skvělé svědectví, že pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti.

Pavel mu nevyčítá, že u něj nezůstává déle, a v tomto duchu píše i Filipským. Vysoko hodnotí Epafroditovu pomoc a prosí Filipské, aby Epafrodita přijali jako jeho spolupracovníka i spolubojovníka a vážili si ho.

Pane, tvá láska nám posloužila, i když tě to stálo utrpení. Dej, abychom i my šli tvou cestou. Amen.

Jiří Kabíček