Slovo pro tento den: Pondělí 16. června

Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. [Mt 9, 36]

Ježíšovi je zástupů lidí kolem něho líto. To je jeho vidění lidí a světa, v němž žijeme. Ježíš není žalostným stavem světa rozhořčen, ale pohnut k soucitu. Když dnes vidíme lidi kolem sebe, jako by se nám draly před oči především nejrůznější překážky. Vidíme, co si lidé dokážou kolem sebe nadrobit, za co všechno mohou, jak jsou povrchní či lhostejní. Kritizovat by se dalo kdeco. Ježíš naproti tomu vidí, že lidé nemají dost sil, a že na svých cestách padají. Hledí na stejné lidi – tehdy jako my dnes. Avšak vidí zřejmě o kus dál.

Někdy se my lidé tváříme sebejistě – proč by nás měl někdo litovat! Ale možná je to jen maska. Ježíš nedá na první pohled, nedá se odradit maskou, kterou si člověk nasazuje. On na nás lidech vidí naši obnaženost, zranitelnost. Když se odvážíme spolu s Ježíšem podívat dál do člověka, možná zapomeneme na svou skepsi nad tím, jací jsou ti druzí, a poznáme, že potřebují něco víc než naše soudy. Snad poznáme, že i když se často lidé tváří, jako že je víra, Bůh vůbec nezajímá, tak v hloubi duše hledají. Něco jim schází. Jestliže se potkají s naším soucitem, třeba se otevřou a budou ochotni slyšet evangelium. Je to vždy zázrak, když se to tak podaří. Když se člověk otevře, přizná před druhým svou vnitřní skleslost – to chce velký kus odvahy.

Proměňuj naše vidění světa a lidí kolem nás, Bože. Prosíme, dávej své církvi něco z důvěry, kterou měl Ježíš, tvůj syn a náš Pán. Amen.

Tomáš Vítek