Slovo pro tento den: Pondělí 15. února

Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka. Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. [Ž 17, 4–5]

Být si sám sebou jistý je velmi namáhavé umění. Ideál je uprostřed. Být si sám sebou jistý tak akorát – ani ne přehnaně sebevědomý, ani ne se sebevědomím nízkým.

Nechám na vašem uvážení, zda je žalmista ve svém sebevědomí vyvážený, či nikoliv (kdo z nás může s čistým svědomím vyslovit, že moje modlitba je z bezelstných rtů nebo že jsem se vyvaroval stezek rozvratníka?). Hospodin se možná dobře baví nad naším vlastním hodnocením našich slov a činů.

Důležitá je ovšem druhá věc: žalmistovo odhodlání do budoucnosti! Ví, že minulost už neovlivní, ale budoucnost chce mít dobře prožitou. Proto spoléhá na Hospodina, že mu (jako v hlubokém sněhu) prošlape cestu, ve které pak nesejde na zcestí, neuvízne… Žalmista ví, že jen tam, kde nás předchází Hospodin, se nemusíme budoucnosti obávat.

Nám prošlapává cestu Kristus. Kdo se jeho cesty bude pevně držet, ten může mít jakoukoliv minulost, ale v budoucnosti již nezakolísá…

Kriste, ty jsi nám prošlapal cestu. Prosíme, abychom se jí pevně drželi. Prosíme, abychom pevně žili podle Písma, abychom zachovávali tvé Slovo a aby v nás Boží láska dosáhla svého cíle. Amen.

Jakub Hála