Slovo pro tento den: Pondělí 15. října

Zj 7, 9–17 ● Sv 360

Jeden z těch starců na mě promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“

[Zj 7, 13–14]

Předchozí verše sedmé kapitoly líčí pohled na zem; mezi služebníky, kteří nesou pečeť živého Boha. Další vizí, kterou nám Jan prostředkuje, je pohled do otevřeného nebe, k nejvlastnější skutečnosti, která by nám jinak zůstala skryta. Pohled k trůnu Božímu a Beránkovi.

Pohled dost překvapivý. U trůnu nestojí strůjci ideologií, ti úspěšní; ti, jejichž jména čteme na všech sloupech. Nestojí tam muži a ženy pouze jedné rasy, jednoho jazyka. Před Boží trůn a Beránkovu tvář se dostali ti, kteří prošli cestou soužení, bolestí a svárů a třeba je ani neustáli. Přijali však podíl na Beránkově bezmoci a teď se mohou radovat z jeho moci. Nalezli v něm oporu, pravý život, nechali se jím vést.

Jejich jedinou nadějí uprostřed ran, které je zasáhly, v ne(do)řešených konfliktech, v bezmocném boji s korupcí, nespravedlností, sobectvím a nejistotou byla a zůstává odkázanost na milost a věrnost Boží, kterou stvrzuje smrt Ježíše Krista.

Beránku Boží, děkujeme za tvou oběť, svou krví jsi vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras. Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen

Markéta Slámová