Slovo pro tento den: Pondělí 14. října

Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.

Ž 94, 19

Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.

2 Te 2, 16–17

Text na dnešní den ukazuje, jak je někdy práce s více překlady zajímavá. Zatímco v ekumenické textu žalmu slyšíme o vzrůstajícím „neklidu“, v kralickém znění čteme o „přemyšlování“. Význam použitého hebrejského termínu sarapim je někde uprostřed – znamená „zneklidňující myšlenky“. Neklidné a zneklidňující myšlenky v tomto světě nutně převažují nad myšlenkami uklidňujícími. Kdo začne přemýšlet, ten nemůže zůstat klidný! Naše „zeměboule“ – to je něco jako ráj v troskách. Ráj – výsledek Boží konstrukce. Trosky – výsledek lidské destrukce. Jenže uprostřed vší lidské bídy se rozmáhá milost, útěcha a potěšení.

„A neklidné je srdce naše, dokud nespočine v tobě,“ zní jeden z nejcitovanějších výroků církevního otce Augustina. Všechen neklid, všechen strach, všechna skepse mizí, když víme, že lidská destrukce nebude mít poslední slovo. Poslední slovo bude mít Bůh. Bůh a Pán, který byl, který jest a který přichází. On je naše veliká naděje, on nám dává pokoj, který rozpouští všechny naše obavy. Po časech destrukce přichází veliká rekonstrukce. Ba ještě více než rekonstrukce. Čekáme nové nebe a novou zemi, kde již nebude žádné zlo, žádné slzy, žádná bolest a žádný důvod pro neklidné myšlenky!

Pane, i v nás roste neklid. Ty nás však naplň útěchou a potěšením! Amen.

Petr Špirko (ECM)