Slovo pro tento den: Pondělí 14. března

Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – tj. obětováním svého těla. [Žd 10, 19–20]

Jsou věci, které patří na naši stranu. Jsou věci, které jsou nám zapovězené. Jsou věci, které patří jenom Božímu Synu. A jsou také věci, které máme společné. K našemu životu patří často situace, ve kterých se musíme odvážit k určitým činům. K našemu životu patří také to, že je před nás kladeno více cest a jen po jedné se můžeme vydat. Vstoupit do svatyně Boží blízkosti bylo zapovězeno. A tu je řečeno, že Kristovým činem je kosmický pořádek předělán.

Vstoupit do svatyně. Tedy už ne do té nejzazší místnosti bývalého Jeruzalémského chrámu. Ale vstoupit do společenství s Bohem. Mluví se zde o nové a živé cestě, která do společenství s Bohem vede. Znamená to, že dosavadní cesty náboženství jsou staré? Asi ano. Nová cesta znamená živá. Živá proto, že snad vede k životu či, že jest prostá všech formálností? Že je živým společenstvím lidu Páně? Ať si každý zbožný čtenář odpoví sám. Na tuto cestu je třeba se odvážit. Takže to není samozřejmost, jako když si jdu koupit rohlíky. Vstoupit do společenství s Bohem, k tomu je třeba odvaha, protože to znamená také i ztrátu. Třeba ztrátu prestiže. Nebo ztrátu přízně světa.

Pane, nechť tě umím následovat. Amen.

David Sedláček