
Ef 5, 1–14 ● Ez 373
O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky!
[Ef 5, 3–4]
Není trochu zvláštní, kolik času i veřejných projevů věnují tradiční církve různým hospodářským a finančním otázkám? Jak často se třeba jen okolo Vánoc mluví proti konzumu, takže na pozitivní sdělení, na vánoční zvěst už ani moc místa nezbude? Není stejně tak divné, kolik času i veřejných projevů věnují různé probuzenecké církve otázce předmanželského sexu, homosexuality, pornografie atd.? Proč jedny tak fascinují peníze a luxus, druhé zase velmi tělesné záležitosti? Církev by měla být místem, kde peníze i lidská sexualita ustupují stranou, protože je tu vážnější téma samotného života a smrti, smrti a vzkříšení Krista. Jen zde si můžeme odpočinout od věcí, které na nás jinak dorážejí neustále. Mluvit o penězích nebo o sexu stejně většinou k ničemu nevede, v těchto problémech se stejně pořád točíme v kruhu. Proč se občas nevypovídat, nakonec. Ale v církvi se má mluvit jinak, aby alespoň zde tyto věci neustále neunavovaly. Nedělně odpočatý člověk, propraný Božím slovem, začne načisto a zváží, zda peníze mají cenu toho či onoho či do jakého milostného dobrodružství se stojí za cenu věčného života pouštět.
Pane Ježíši Kriste, dej, ať nemluvíme tolik o hloupostech. Amen
Tomáš Pavelka