Slovo pro tento den: Pondělí 13. říjen

Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu. [Ef 2, 19a]

My ta různá rozdělení a zdi zakoušíme nejen obrazně v lidských vztazích, ale také doslova v dějinách dávných i nedávných: toleranční zdi, oddělující protestantské kostely od okolí, zdi ghett, oddělující židovské obyvatelstvo od ostatních městských částí, berlínská zeď, oddělující východní Německo od západního, protipalestinská zeď, oddělující bouřící se Palestince od izraelských osadníků… A přestože zdi byly nebo jsou odstraňovány, jejich trosky a základy zůstávají v lidských myslích a tam vznikají všechny ty „protihradby“ a protinálady. – Tak kde je tady ten mír a smír, co přinesl Kristus?

Kristus je náš mír proto, že nás jeho smrt a vzkříšení přiměly, abychom sami sebe chápali nově. Totiž tak, že nás Pán Bůh neposuzuje podle našich kvalit (co všechno dokážeme a kam až jsme to dotáhli), ale že nás každého má rád jakožto člověka, jako své stvoření.

Jako takoví jsme Bohem milováni a neseme odpovědnost. A až potom jsme ještě něco jiného: třeba žid či pohan, Čech nebo Američan, chudý nebo bohatý, muž nebo žena. Když takto, přes Krista, vidím sebe, vidím tak také druhé, a žádné zdi už není zapotřebí, Kristus ji učinil zbytečnou. A tak tu, díky Kristu, vzniká ve světě společenství, které má být prostorem bez zdí, plotů a klecí, bez zátarasů, které v nás (a kolem nás) budují ty mocnosti, které (v nás a kolem nás) vzdorují Bohu.

Kriste, děkujeme, že tvá církev je prostorem, kde můžeme zakusit, že hradby, zdi a ploty nejsou zapotřebí, že jiný člověk není pro nás ohrožením, ale stejně Bohem milovaným tvorem. Amen.

Anna Lavická