Slovo pro tento den: Pondělí 13. července

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste se opět báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch osvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. (Ř 8, 14–17)

Když okusí člověk věčných věcí (rozuměj rozumem, zvažuje věčnou radost, maje v paměti, že svatý Pavel dí, byv v nebesích: že oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na srdce lidské nevstoupilo, což Bůh připravil milujícím jeho, neb milovníkům svým; neb oko tělesné, ucho i srdce zde nemůže úplně seznati Pána Boha a té radosti, kterouž bude člověk v království nebeském míti): aj, když člověk těch věcí zakusí velikou žádostí, tehdy něco své naděje pojistí. A tak již máš, že jistota naděje pochází z Boží štědrosti, z hojnosti, ze zasloužení, a z okušení věčných věcí. (Provázek třípramenný)

Děkujeme, Bože, za to, že budoucnost je v tvé ruce, a nemusí být v našich představách, jistotách, záměrech, dobrých úmyslech, v našich rukou. Dopřej nám vyhlížet k tobě s důvěrou, dopřej nám setkávat se s tvou dobrou zprávou. Amen.

Jaroslav Vítek