Slovo pro tento den: Pondělí 12. listopadu

1 Tm 5, 1–8 ● Ez D 690

Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci.

[1 Tm 5, 5]

V naší společnosti se rodí stále méně lidí, a proto stoupá počet starých lidí. Ti, kdo byli obdařeni mnohými léty, se v očích mladších stávají někdy přítěží, těmi, kdo ujídají ze společného krajíce a nic do společné „domácnosti“ nedávají.

Písmo to ale vidí jinak. Starý člověk – i ten a právě ten, který zůstal po ztrátě životního partnera sám – má velké a důležité poslání. V našem textu je řeč o vdovách – nejen proto, že těch je vždy v našich společenstvích více než vdovců, ale protože vdovám spolu se sirotky a cizinci už ve Starém zákoně patřila zvláštní Boží ochrana a péče.

Vdova doufá v Boha a oddává se modlitbám. I jádro našich sborů (a čtenářů této pomůcky) často tvoří starší sestry. Važme si toho. My mladší přece potřebujeme něčí modlitbu, která nás ponese v naší práci a zápasech, také klid a laskavou shovívavost, danou celoživotními zkušenostmi, i vzor dobrého a naplněného stáří, abychom nepodléhali pokušení chtít být „stále mlád“ a dokázali se na stáří těšit.

Laskavý Bože, otče sirotků a ochránce vdov, ty dáváš našemu životu hodnotu, která nespočívá v kráse, síle ani úspěchu. Smíme žít v tvé lásce a předávat ji dál. Pomáhej nám k tomu i dnešní den. Amen

Karel Šimr