Slovo pro tento den: Pondělí 12. ledna

To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás? Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. (2 K 3,1–3)

Jako by Pavel říkal: Co si to zase vymýšlíte? Můj vztah s vámi byl v době, kdy jsem váš sbor založil a žil s vámi, dobrý! Plný důvěry! Znamená to, že budeme ignorovat to, co už mezi námi bylo? Vrátíme se na počátek, jako bychom se neznali, a budeme o sobě sbírat reference a různá doporučení? Proč? Pouhá vaše existence, tep života vašeho sboru je tím nejlepším doporučením! Z Boží milosti jste v Korintě vy, kdo Krista přijímáte jako svého Pána! To je doporučení vepsané do srdcí, a ne nějaký kus papíru!

Může ztráta důvěry vracet věci až na počátek, jako by ani nebyly? A vidíme Boží moc v tom, co se děje v našich sborech? Vězme, že máme Boha prositi ze tří důvodů: především, že dává radostně, dále, že dává hojně, konečně pak, že dává ochotně. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411)

Pane Ježíši, kolik jsi toho už prožil se svou církví, krás i hrůz! A přesto ji stále tvoříš, dáváš jí život, naplňuješ ji svým Duchem. Děkujeme! Amen.

Daniel Ženatý