Slovo pro tento den: Pondělí 11. ledna

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. [Žd 4,15]

„Nevíš, jaké to je. Tos‘ nezažil.“ – Dnes, jak se zdá, velmi účinná zaklínadla, po kterých spolehlivě umlkne každá kritika činů druhého. Vyznává se ve všeobecném souhlasu: Všichni jsme hříšní. Ale mnohdy to zní trochu jako: „Každý se někdy zpotí a smrdí. To je lidské. Nemysleme teď na to, teď to dejme stranou.“ Apoštol předkládá jiné vyznání hříchu: Věděl jsem, co je dobré. Ale rozhodl jsem se pro zlé. Protože… Protože jsem zlé chtěl. Takto je možné vyznávat, protože máme před sebou případ Krista. Který se úplně stejně rozhodoval. Byl stejně unaven, rozčilen, v úzkosti, znuděn či rozjařen jako my, když se rozhodoval. Nekáže nám z věže ze slonoviny. Sám na sobě ukazuje, že pokušení lze vždy odolat! Neuznává naše „nezažils, nesuď“ a přináší soud nad člověkem. Ale vysvobozuje nás také z bludu, že hřích je nutný, že je neoddělitelnou součástí nás samých. Když Kristus mohl naše hříchy vzít, přebrat na sebe, nemohou již být naší neoddělitelnou součástí.

Nebeský Otče, kéž nás pro tvého Syna tvůj Duch oddělí od hříchu a označí nás vírou, která obstojí ve světle dne a překoná temnoty noci. Amen.

Tomáš Pavelka