
Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4, 12–13)
Protož všichni, kteříž v chudobě nebo ve kterém protivenství ne tak milují Boha, jako když byli bohatí a když měli vše ke své vůli, ti mají o sobě věděti, že Boha nemilují právě, když z chudoby a protivenství reptají, nechtějíce rozuměti, že Pán Bůh nic nepřipustí na člověka než pro jeho lepší. Protož dí sv. Pavel, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému těm, kteříž vyvolením Božím nazváni jsou svatí. A tak i chudobu i pokušení, i nemoc i smrt, když Bůh připustí, má mile vše člověk trpěti; nebo přijde jemu ku prospěchu konečně, když setrvá v bázni Boží, a prospěje ne k malé věci, ale k životu věčnému, tj. k Němu, jenž jest život věčný, jakož dí sv. Augustin: Život věčný pro tebe podstoupil smrt, abys ty vzal život věčný. A sám Kristus dí: Já jsem život! (Dcerka)
Pane Bože, náš život je někdy jako houpačka. Jsme bohatí i chudí, úspěšní i neuspěšní, oceňovaní i zapomenutí. Ať se náš život nachází v jakékoliv fázi, jedno platí stále: nejsme sami, ale ty jsi nám nablízku! Pomoz nám porozumět, že to je důležitější než množství peněz a úspěchů, které zrovna máme. Amen.
Martin Kocanda