Slovo pro tento den: Pondělí 10. února

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. [Fp 2, 1–4]

Jednotou v Kristu je dovršena Pavlova radost z filipského sboru. Mít stejnou mysl, stejnou lásku, mít jednu duši a jedno smýšlení – to není touha po uniformitě, která by byla vytvořena zvenčí, nýbrž projev společenství Ducha svatého. V něm mají své místo různé jeho dary, které se mohou svobodně rozvíjet a sloužit ve společenství církve. Na jiném místě Pavel zdůrazní tuto jednotu v církvi obrazem jednoho těla, které má mnoho údů, ale jednu hlavu v Kristu (l K 12–14).

Jde o to, aby se bratři a sestry ve sboru nedali ovládat ctižádostí a ješitností, ale aby v pokoře pokládali toho druhého za důstojnějšího než sebe. Pokora není otrocká ctnost, ale svoboda od prosazování sebe sama. Tak se víra v Krista projevuje zcela zřetelně, takže ji mohou vnímat všichni lidé.

Jednota v lásce není nedosažitelný ideál, ale realita – všude tam, kde se otevíráme požehnanému působení Ducha svatého.

Pane, kdykoliv se otevíráme tvému Duchu, prožíváme jednotu, která je v tomto světě zázrakem. Ať tvého Ducha necháme působit mezi námi. Amen.

Jiří Kabíček