Slovo pro tento den: Pondělí 10. srpna

Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“ Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. (Jon 1, 1–3)

Místo aby šel, kam byl poslán, aby nasadil své síly amožnosti svému poslání, věnuje Jonáš velikou námahu svému útěku. Není tu prostor pro smích prorokovi. Myslím, že mu nakonec všichni rozumíme. Kolikrát totiž sám raději utíkám, zavírám se, balím se, abych zmizel. Před čím a kam prcháme? Možná je Hus v něčem trochu Antijonáš. Četl Jonášův příběh a nechal se jím poučit. Vydal se na cestu, váhal, bál se, pochyboval, ale vyšel. V důvěře v Pána Boha došel až do svého Ninive, do Kostnice. A tam jej za jeho vyřizování slova Hospodinova zabili, jako tolikrát předtím a ještě tolikrát potom jiné proroky a prorokyně.

Pane, vyznáváme, že se někdy chováme jako Jonáš a utíkáme. Utíkáme před tebou a před svými povinnostmi. Prosíme, nelámej nad námi hůl a dál nás povolávej. Tak jako Jonáše, který napodruhé poslechl. Amen.

Ondřej Zikmund