Slovo pro tento den: Pondělí 10. prosince

Ř 8,22–25 ● Ez 67

Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

[Ř 8, 22]

Bibli je vlastní svazovat k lidskému konání, k lidskému duchovnímu stavu, také tvorstvo. Dnes se nám to zdá úsměvné. Když poslechnou ninivští volání proroka k pokání, půst s nimi drží i zvěř. Na počátku knihy Genesis se praví, že člověk má být dobrým hospodářem ostatního stvoření, které je mu darováno, ale také svěřeno.

Zvířata ani rostliny nemají svobodnou vůli, a tak nemohou konat zlo ani dobro. Jsou tedy vyvázány ze zodpovědnosti. Naopak člověk nese tíhu svých rozhodnutí a zodpovídá za duchovní stav sebe i ostatního tvorstva. Člověk nemůže bez ostatního stvoření žít. Zemřel by hlady. A tak je fyzicky i duchovně svázán se stvořením.

Apoštolův prorocký obraz není jen symbolem, ale také objektivním vyjádřením našeho skutečného stavu. Vykoupení očekáváme nejenom my, ale s námi i celé tvorstvo. Aktivním podílením se na Boží lásce roste naděje nejenom naše, ale i ostatních živých tvorů. Křesťané si to mohou připomínat víc než ostatní lidé a prorocky o tom svědčit.

Děkujeme ti, Pane, že nám ústy svého svědka připomínáš naši svázanost s ostatním tvorstvem. Děkujeme, že náš život má smysl a směr. Prosíme, dávej nám odvahu o tvých obdarováních svědčit uprostřed tohoto světa. Amen

Petr Turecký