Slovo pro tento den: Pondělí 1. února

Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“ [Ž 56, 10]

Co je to jen za víru v člověku, že dokáže zahnat nepřítele nějakým výrokem. I my jsme byli mnohokrát poraženi na duchu, když na nás dopadlo pár zraňujících slov.

Někdy nepomáhá omluvit se, chtít se udobřit a začít nějak lépe s druhým člověkem. Jsou ale i situace a lidé, kteří nám chtějí vyloženě ublížit a ranit nás.

Pakliže je čas, abychom se bránili, máme tak učinit. Ovšem jen za jediného předpokladu, že jsme a stojíme v pravdě.

Ani to není lehké. Křesťan se musí naučit stát „opásán“ pravdou kolem beder, na kterých spočívá odpovědnost jeho života. Přijmout odpovědnost pak umožňuje být pravdivý. Odpovědnost dává sílu i oprávněnost jednat svobodně. A svobodný člověk neotročí zlu, ani těm, které si zlo opanuje.

V Kristu – v živé pravdě na věky – se smíme obořit a křiknout na síly temnoty jak na pejska: „Ve jménu Ježíše Krista se proti tomu stavím, nebojím se tě a nepřijímám tě.“ Zpíváme s Lutherem o tom, že i „slovíčko jej porazí“. Třeba právě dnes budeš moct říct s Žalmistou: „v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?“ (Ž 56, 12)

Nauč mě, Pane, bojovat se zlem, abych se vyhnul nespravedlnostem a zachoval tvou lásku. Amen.

Petr Chlápek