Slovo pro tento den: Pondělí 1. října

1 Pt 1, 3–9 ● Ez D 643

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

[1 Pt 1, 3]

Je má naděje živá? Životodárná? Naše naděje, to není seznam věcí, které se, jak doufáme, v budoucnu stanou. Stejně jako víra není několik dogmat, které uznáváme nebo jsme se naučili, že je uznávat máme. Jak by se taková naděje a víra osvědčily v krizi?

Druhým textem z ekumenického lekcionáře připadajícím na dnešní den je čtvrtá kapitola knihy Ester. Královna se musí rozhodnout, zda půjde ke králi orodovat za svůj národ. Kdo však vejde bez pozvání, je usmrcen, ledaže by se král smiloval. Esteřina naděje je malá. Zemřít může jako příslušník židovského národa i jako královna, která nemá pozvání ke králi. Přesto v této naději jedná – a získá život pro sebe i židovský národ.

Náš Bůh není nevypočitatelný monarcha. Naše naděje sám vzbuzuje, podporuje a křísí – jak nám to zřetelně ukázal v Ježíšově příběhu. Je možné se na něj spolehnout. A v této naději jednat i v nejrůznějších beznadějných situacích.

Bože, probouzej v nás život, když si připadáme jako hřbitovy nadějí. A malé naděje povzbuzuj a zahřívej ve svých dlaních. Díky, že nás vždycky neseš. Amen

Marta Sedláčková