Slovo pro tento den: Pátek 8. února

Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. […] Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.“

Jr 17, 5. 7

Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

Žd 3, 14

Je tak snadné spoléhat sám na sebe, na svoje schopnosti, zdraví a přátele – zvláště když jsme plni sil. Náš text nás před tímto postojem až překvapivě tvrdě varuje. Čekali bychom něco ve smyslu „pozor“, ale ne „buď proklet“. Důvodem je zřejmě to, že jedním z největších nebezpečí Božího lidu vždy byla modloslužba, která zdaleka neznamená pouze klanění se dřevěným modlám. Někdy může být modla akademická dráha, někdy úspěch dětí, někdy majetek… Každý zřejmě ví, kde mu hrozí nebezpečí. Pán Bůh nás učí, že tyto a mnohé další věci či oblasti jsou pouhý dar, který má vést k dárci, a ne jej zastínit. Všiměme si, že text hovoří o doufání a důvěře. Oba dva výrazy ukazují na to, že Hospodin od nás očekává určitý krok do nejistoty. Doufání totiž není jisté vědění, důvěra se projeví až poté, když se pro něco rozhodnu. Skutečně poznám, že Bůh je reálný a že mu na rozdíl od model mohu důvěřovat, teprve když vykročím.

Pane, prosím, ať se mi nic v životě nestane modlou. Amen.

David Novák (CB)