Slovo pro tento den: Pátek 8. ledna

Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. [Kaz 2,3–6]

Nás by asi nenapadlo srovnávat popíjení vína s budováním zavlažovacího systému pro lesní porost. Víno přináší pocit důležité chvíle a pocit uspokojení uměle. Máme za sebou nepodařený den bez výsledků, dáme si tedy alespoň skleničku a všechno se zdá lepší. Ale je to iluze. Kdežto stát nad vykopaným kanálem a pozorovat, jak se hotové dílo plní vodou – to je přece skutečnost! Ten si pořádně máknul, říkají všichni uznale. Má právo se cítit dobře. Ovšem mohl vysázet les, tam kde voda už přirozeně je!

Lidé, kteří jsou svým založením dříči, mnohdy podnikají náročné projekty jen pro uspokojení z práce. Jejich dílo jim přináší podobně umělé, samoúčelné uspokojení, jako jinému sklenice vína. Nechme každému, co je jeho. Ale u obojího pamatujme, že jsou to umělé ráje. Pouze na okamžik.

Nebeský Otče, dopřej nám časné radosti v našich dnech a dej, ať při všem míříme k věčné radosti u tebe. Amen.

Tomáš Pavelka