Slovo pro tento den: Pátek 7. září

Ř 2, 12–16 ● Ez 203

Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

[Ř 2, 13]

Jak (na)plnit Zákon je velké téma apoštola Pavla (a po něm Augustina, Martina Luthera a dalších). Jak jej správně plnit a jak ospravedlnit svou existenci i před Boží tváří, to je to, oč v křesťanském životě nakonec jde.

Mohlo by se říct, že jde o konání dobrých skutků; ale k velikým rozpoznáním apoštola Pavla (a zase po nějaké době to museli znovu objevit výše zmínění bratři v Kristu) patří, že pravé plnění Božího Zákona se děje pod vlivem něčeho vyššího, než jsou naše dobré úmysly či odhodlání a to – přijetím Boží milosti.

Zkusme si to přiblížit na příkladu výchovy dítěte: můžete je chválit za splnění vašeho příkazu a trestat, když jej poruší, nebo – a o to se snaží i některé moderní pedagogické koncepty – spíš dítě povzbuzovat, motivovat, aby plnilo jisté řády a rady, které jste mu v lásce dali. Aby do těch pořádků dorůstalo u vědomí, že je máte rádi a že nakonec pro váš vztah není základní, jestli splní všechno do puntíku podle vás, ale něco daleko podstatnějšího, bezpodmínečného a stálého. Totiž láska a vztah, který je založen hlouběji než na vztahu má dáti/dal.

Apoštol Pavel tento přístup již zdávna nalezl u Boha, který v lásce naplnil Zákon svou milostí skrze svého Syna a tím dal našemu životu smysl.

Svatý Bože, celý náš život se může změnit, jestliže ve víře víme, že nás miluješ a vše potřebné jsi za nás vykonal. Z takové víry pak spravedlivý smí žít. Amen

Ondřej Ruml