
Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? [1 K 6, 5b]
Je škoda, že mezi křesťany dochází k neshodám. Někdy se skutečně nešetrně dotkneme cti druhého, jindy je to pouhé nedorozumění. Ale přeme se i v majetkových záležitostech. Ke sporům se najde vždycky dost podnětů, protože se naše sobectví a pýcha občas někde „provalí“. Víme si s tím rady? Nejedna rozepře se dostane až k soudu. Apoštol s tím vůbec nesouhlasí. „Byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha“ (1 K 6, 11). Čím se pak lišíme od okolního světa a co druhým lidem vlastně přinášíme? Musíme hledat porozumění, odpuštění (tedy zatnout mlčky zuby) a smíření. Někdy by se to mohlo podařit v klidném vzájemném rozhovoru, jindy by nám mohla pomoci třetí osoba. Někteří sboroví pracovníci k tomu mají povolání. Ale i „ti nejmenší v církvi“, osoby upřímné a zcela nezaujaté, tu mohou vykonat cennou službu.
Pane Ježíši, tys nechtěl být soudcem, ale přinesl jsi nám úplně nový pohled na bližní. Prosíme tě, konej mezi námi ten div, že si navzájem porozumíme a že najdeme cestu k pokojnému soužití v církvi i ve světě. Amen.
Bohuslav Vik