Slovo pro tento den: Pátek 6. února

Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. (Ef 4, 1–3 KP)

Pokora je dnes vlastnost nepopulární, pro mnohé nesrozumitelná. Uvažovali tak i autoři ekumenického překladu bible, když pojem pokora nahradili skromností? Pro překladatele Kralické bible bylo slovo pokora srozumitelné, s bohatým obsahem. Podobně vnímal pokoru i mistr Jan Hus. Viděl v ní protiklad pýchy. V jednom svém kázání zmiňuje znaky pravé pokory: Pokorný je ten, kdo nepohrdá napomínáním níže postaveného; kdo si nelibuje v poctách; kdo se nepovyšuje; neodplácí zlo zlým; kdo mezi sobě rovnými jim první pomáhá a slouží; kdo vzdává díky Boží dobrotivosti i v těžkostech; kdo má moc, ale považuje se spíše za podřízeného; kdo nepozbývá důvěry. Závěrem bez okolků prohlašuje: Kdo nemá z těchto znaků pokory ani jediný, ať si je vědom, že není pokorný před Bohem.

Držte se pokory, poněvadž sama povyšuje. (Listy)

Nebeský Otče, vyznáváme, že neumíme být pokorní. Máme přece lidská práva, budujeme si identitu, svou pozici ve společnosti. S pokorou, tichostí a snášenlivostí dnes v lidském společenství neobstojíme. Považují nás za naivní slabochy. Prosíme o sílu být blázny pro tvé království. Amen.

Daniela Brodská